ANTONIO LIGABUE

Italský malíř Antonio Ligabue (1899 –1965), rodným jménem Antonio Laccabue, byl jedním z nejvýznamnějších naivních umělců 20. století. V roce 1942 si malíř změnil své rodné příjmení na Ligabue, pravděpodobně kvůli nenávisti k otci, kterého vinil z vraždy své matky. Vyrůstal u pěstounů, příležitostně pracovat jako pomocník na farmě a vedl kočovný život. Později žil z podpory městského hospice pro žebráky. 

Antonio Ligabue začal malovat v roce 1920 a v roce 1928 se setkal s italským malířem Marinem Mazzacuratim (1907–1969), který ocenil jeho umělecké schopnosti a naučil ho malovat olejovými barvami. V roce 1937 byl Ligabue hospitalizován v psychiatrické léčebně kvůli sebepoškozování. Odsud se dostal díky pomoci italského sochaře a malíře Andrea Mozzaliho (1895–1977), který ho přijal do svého domu v italském městě Guastalla. 

Během druhé světové války sloužil Ligabue v italské armádě jako tlumočník pro německé jednotky. V roce 1945, poté, co uhodil německého vojáka lahví, byl internován v psychiatrické léčebně, kde zůstal následující tři roky. 

Od roku 1948 intenzivně maloval a začali se o něj zajímat novináři, kritici i obchodníci s uměním. V roce 1957 se s ním setkali novinář Severo Boschi z deníku Il Resto del Carlino a fotograf Aldo Ferrari a z tohoto setkání vznikla dnes nejznámější fotografie Antonia Ligabue.

V roce 1961 se konala jeho první samostatná výstava v galerii La Barcaccia v Římě. Následně se zranil při dopravní nehodě a přestal tvořit. Město Guastalla mu v roce 1963 věnovalo velkou výstavu. Ligabue, který byl v té době již vážně nemocný, požádal o přijetí do katolické církve a krátce po křtu a biřmování zemřel 27. května roku 1965.

Krátce po jeho smrti v roce 1965 se v rámci devátého Kvadrienále v Římě (Quadriennale di Roma) konala retrospektivní výstava jeho díla.