JAN SAUDEK | EMOTIVNÍ

Jan Saudek

(narozen v Praze, 13. května 1935)

Nejprovokativnější postava v dějinách české fotografie. Má za sebou přes 400 výstav po celém světě. Jeho fotografie najdeme v největších a nejdůležitějších světových sbírkách. Jen v jeho díle najdete pravou podobu Jana Saudka, toho Jana Saudka, který dokáže během pěti minut říct dvě zcela protichůdné věty a pro každou z nich se snad i servat. Jako by pravda – jak už to tak bývá – ležela někde uprostřed.

1950

Dostává svou první fotokameru: Kodak Baby Brownie. Je skvělá a pracoval by s ní dále, ale zvláštní formát filmů do ní se už nevyrábí.

1951

Aranžuje a pak koloruje svoji první fotografii. Rodinný lékař, kterému to matka rozpačitě ukazuje, říká bez rozpaků, že je to beznadějně špatné, kýčovité a zastaralé. Mladý Saudek tomu věří a hned přestává (po létech ten obrázek znovu nalézá: je krásný, jako je krásný čas mladosti!).

1959

Pořizuje si první skutečný fotoaparát. Flexaret 6x6. Pracuje s ním dodnes. Začíná také kreslit a malovat.

1963

Navždy ho ovlivní katalog k fotografické výstavě „Family of Man“ (Edward Steichen). Vysní si vyfotografovat lidskou rodinu. Hymnus na otcovství, mateřství a dětství, a samozřejmě milenectví, který vytváří během 60. a 70.let, kdy fotografuje převážně sebe a svou vlastní rodinu, má hloubku vrcholného citového prožitku a je nejvýš upřímný. Zvláštní roli tu hraje kouzlo vzniku života. Není pochyb, že právě tyto na první pohled zcela prosté černobílé, „rodinné“ obrázky, ze samých počátků Saudkovy tvorby patří k tomu nejcennějšímu, co kdy vytvořil.

1972

Nachází svou Zeď – ale ještě si neuvědomuje, jak důležitý milník v jeho kariéře to je. Zeď sklepního

bytu jednoho starého pražského žižkovského domu, oprýskaná, se stopami vlhkých skvrn a okno, které

nikam nevede. Tam se nedobrovolně ocitl po jednom svém rozvodu. A toto se stalo jevištěm jeho

fotografického příběhu.

1981

V Miláně vychází jeho první monografie Il teatro de la vita.

1983

Po letech práce v továrně se stává fotografem na volné noze a plně se věnuje vlastní tvorbě.

1990

Když v závěru roku 1990 ministr kultury Francie předával prestižní titul Le Chevalier des Arts et des Letters (Rytíř umění a písemnictví) současně Čechovi Janu Saudkovi a Američanovi Joel-Peter Witkinovi, ve světovém tisku se psalo o dvou uctívaných a zároveň proklínaných fotografech naší doby, kteří nám svým kontroverzním dílem pomáhají pochopit složitost světa i sama sebe.Režisér Jérôme de Missolz o něm natáčí film „Jan Saudek – fotograf český“.